Jana Vožechová, nová ředitelka Nadace, která převzala pomyslné žezlo od Hany Šilhánové, vám v rozhovoru prozradí, jak se k práci v Nadaci dostala a jak vidí další směřování Nadace do budoucna.
V NROS jste už čtvrtý rokem, co vám práce pro Nadaci dala, ale i vzala?
„Ty roky utíkají jako voda. Práce v Nadaci je totiž velmi pestrá. Každý den se přiučím něčemu novému. Nadace mi dala hodně nových přátelství a partnerství s firmami, které jsou odpovědné, a skvělý tým kolegů. A co mi vzala? Možná určitý druh iluzí, že některé věci ve prospěch občanské společnosti nejdou změnit tak rychle, jak jsem si představovala.“
Pozorujete proměnu společnosti? Jakým směrem se ubíráme?
„Společnost se mění každým okamžikem. Za Nadaci mohu říci, že vnímáme i na základě průzkumů pokles důvěry veřejnosti vůči neziskovému sektoru, což věříme, že se zase rychle změní k dobrému. Sleduji práci NNO, které podporujeme každý den, a všechny se ubírají správným směrem. Angažují se a pomáhají tam, kde je potřeba.“
Začínala jste jako programová manažerka sbírkového projektu Pomozte dětem, který za vašeho působení doznal mnoha změn. Co byl jejich důvod a kam směřuje?
„Do Pomozte dětem jsem nastoupila, když probíhal 17. ročník. Teď už běží 21. a jsem ráda, že Kuře oslavilo dvacítku v kondici. Udělali jsme s pár změn, jejichž příprava probíhala více než rok. Ke Kuřeti přibylo Peříčko – symbol lehkosti pomoci – a peříčková brož se stala dalším symbolem sbírky. Pak následovala realizace Peříčkového týdne a možnost přispět do zapečetěné kasičky.“
Na začátku srpna jste byla jmenována ředitelkou Nadace, co to pro vás znamená a co to bude znamenat pro Nadaci?
„Pro mě to znamená velkou vděčnost za důvěru Správní rady a ředitelky Hanky Šilhánové, která NROS vedla 25 let a pomyslné žezlo mi předala. Znamená to pro mě velkou zodpovědnost a pokoru. V Nadaci pracují skvělí lidé, kteří jsou motivovaní pomáhat a rozvíjet neziskový sektor. Jsou mi oporou. Máme definované jasné kroky na další období, které musíme splnit, abychom dosáhli našich cílů a přispěli co nejvíce k rozvoji občanské společnosti.“
V neziskovém sektoru se pohybujete de facto už od vysoké školy, kam se ubírá a v čem je jeho nezbytná role pro tuto společnost?
„Občanská společnost by neexistovala bez aktivních občanů, kteří se svými občanskými aktivitami podílejí na spravování věcí veřejných. Jedním ze způsobů je, že se sdružují v neziskových organizacích. Neziskovky vznikají a zanikají právě v reakci na to, co se ve společnosti děje a jaké věci veřejné je potřeba řešit. Role neziskovek je proto nezbytná. Zde si dovolím citovat P. Friče: V zemi, kde jsou lidé občansky pasivní, anebo jsou donuceni neziskové aktivity jenom předstírat, nelze o občanské společnosti mluvit.“